Zůstaň zvědavý Kočičí meditace o zvědavosti. Kočka nemusí vědět, co je za dveřmi, aby k…
Kočičí meditace č.37
Chraň, co je tvoje – co nás kočky učí o osobních hranicích
Kočičí meditace č. 37
Kočka má jednu vlastnost, kterou bychom jí někdy mohli docela závidět.
Ví, co chce. A často také velmi dobře ví, co nechce.
Když touží po blízkosti, přijde. Když ji nechce, jednoduše odejde.
Právě v tom nám kočky mohou připomenout něco důležitého o osobních hranicích – o schopnosti vnímat, co je nám příjemné, co už ne a co ve svém životě opravdu chceme nést.
Kde končím já a začínají druzí?
Osobní hranice nejsou zeď, kterou kolem sebe postavíme, aby se k nám nikdo nedostal.
Jsou spíš schopností rozpoznat:
Tohle je moje. A tohle už moje není.
Patří sem naše rozhodnutí, pocity a jednání.
Stejně tak náš čas, potřeby a odpovědnost.
Ne všechno, co se děje lidem kolem nás, však musíme převzít na svá ramena.
A právě tady to někdy začíná být složité.
Když říkáme ano, ale uvnitř cítíme ne
Možná to znáte.
Někdo Vás o něco požádá a první vnitřní reakce zní:
Ne. Dnes opravdu nemůžu.
Jenže vzápětí přijde druhý hlas.
Co si o mně pomyslí?
Nebude zklamaný?
Neměla bych přece pomoci?
Nakonec tedy řekneme ano, přestože celé naše tělo říkalo něco jiného.
Jednou se samozřejmě nic zásadního nestane. Problém přichází tehdy, když se z toho stane způsob života.
Pokud stále znovu dáváme přednost potřebám ostatních před vlastními, můžeme časem zjistit, že už ani pořádně nevíme, co vlastně potřebujeme my sami.
Nemusíte nést všechno, co k Vám přijde
Existuje ještě jedna nenápadná podoba chybějících hranic.
Přebírání starostí druhých.
Vyslechneme si něčí problém a přemýšlíme nad ním ještě večer v posteli.
Setkáme se s nespokojeností druhého člověka a okamžitě hledáme způsob, jak ji napravit.
Když se někdo rozhodne způsobem, se kterým nesouhlasíme, můžeme mít pocit, že ho musíme zachránit před následky.
Pomáhat druhým je krásné.
Ale pomoc a převzetí cizí odpovědnosti nejsou totéž.
Někdy je nejzdravější pomocí právě to, že druhému dovolíme projít jeho vlastní cestou.
Kočka se za svoje hranice neomlouvá
Představte si kočku, která spokojeně odpočívá.
Přijdete ji pohladit.
Jednou nastaví hlavu a chce podrbat za uchem, jindy se jednoduše zvedne a odejde.
Nevede sama se sebou vnitřní dialog:
„Ježiš, já jsem ale nevděčná. Ona mě chtěla jen pohladit. Měla bych se vrátit.“
Prostě odejde.
Přirozeně reaguje na to, co v danou chvíli potřebuje.
Samozřejmě nejsme kočky a lidské vztahy jsou mnohem složitější. Nemůžeme při každé nepříjemné situaci vstát a odkráčet.
Od koček se však můžeme naučit jednu důležitou věc:
vnímat vlastní hranici dřív, než ji někdo překročí.
Hranice nemusí být tvrdé
Někdy máme pocit, že pokud si začneme chránit svůj prostor, staneme se sobeckými.
Nemusí to tak být.
Laskavost se nevylučuje se schopností říct ne.
Můžeme někoho milovat, a přesto s ním nesouhlasit.
Pomáhat lze i s vědomím, kde naše pomoc končí.
Stejně tak můžeme naslouchat bolesti druhého člověka, aniž bychom ji museli odnést domů.
Zdravá hranice nemusí říkat:
„Nezajímáš mě.“
Může říkat:
„Záleží mi na Tobě, ale toto za Tebe převzít nemohu.“
A to je velký rozdíl.
Tři otázky, které Vám mohou pomoci
Když si nejste jistí, zda právě nesete něco, co Vám nepatří, zkuste se na chvíli zastavit a zeptat se:
Je to skutečně moje odpovědnost?
Říkám ano proto, že opravdu chci, nebo proto, že se bojím říct ne?
Pomáhám, nebo už přebírám život druhého člověka?
Odpověď nemusí přijít okamžitě.
Někdy stačí, že si otázku vůbec položíte.
Kočičí meditace 37 – Chraň, co je tvoje
A teď si na chvíli představte kočku.
Sedí klidně na svém místě a pozoruje svět kolem sebe.
Vnímá.
Nemusí však reagovat na všechno, co se kolem ní děje.
Zhluboka se nadechněte…
a pomalu vydechněte.
Představte si kolem sebe svůj vlastní prostor.
Vnímejte své tělo, dech a pocity.
Uvědomte si také svůj čas a svá rozhodnutí.
V duchu si řekněte:
Mám právo na svůj prostor.
Mohu říct ne.
Nemusím nést všechno, co ke mně přichází.
Potom si položte otázku:
Co je skutečně moje?
Chvíli jen poslouchejte.
A potom:
Co moje není?
Představte si, že vše, co Vám nepatří, necháváte za hranicí svého prostoru.
Bez zloby, boje a pocitu viny.
Jednoduše to nepřebíráte.
Nadechněte se…
a s výdechem si řekněte:
Chráním, co je moje.
Pouštím, co mi nepatří.
Dovoluji si být ve svém prostoru v klidu.
A kdyby Vám dnes někdo chtěl naložit něco, co opravdu není Vaše…
vzpomeňte si na kočku.
Nemusíte hned syčet.
Někdy úplně stačí nechat to být a odejít.
Chraňte, co je Vaše
Chránit svůj prostor neznamená zavřít srdce.
Znamená to začít rozlišovat, co do svého života pustíme, čemu řekneme ano a co už dál nést nechceme.
Kočka to většinou ví.
My se to někdy musíme znovu naučit.
A možná pro dnešek stačí jediná otázka:
Co dnes nemusím nést, protože to vůbec není moje?
S láskou
Kranti
Máte rádi kočičí moudrost?
Pokud vás fascinuje kočičí svět, jejich klid, elegance a schopnost být naplno přítomné v každém okamžiku, možná vás potěší i další kočičí zastavení z dílny Kranti.
Možná vás osloví:
Co by udělala kočka – když potřebujete nadhled, inspiraci a nový pohled na situaci.
Kočičí pohlazení pro náročný den – když si vaše duše žádá povzbuzení, laskavost a chvíli odpočinku.
Tlapky znají cestu – kočičí inspirace pro období, kdy hledáte směr nebo odpovědi.
Pohádka pro vaši duši – osobní příběh vytvořený na míru, který pohladí srdce a připomene vaši vnitřní sílu.
Někdy stačí na chvíli zpomalit, protáhnout se jako kočka na slunci a připomenout si, že nemusíme být celý život stejnou verzí sebe.
Možná máme jen jeden život.
Ale to ještě neznamená, že v něm nemůžeme prožít devět různých příběhů.
Další kočičí meditace:
Related Posts
