Kočičí meditace č. 23

Užij si sluneční světlo

Kočka moc dobře ví, kde je v domě nejlepší místo.

Stačí, aby se na podlaze objevil proužek slunce, a ona ho najde. Natáhne se do něj, zavře oči a na chvíli jako by nic jiného neexistovalo.

Neřeší, jestli by právě teď neměla dělat něco užitečnějšího.

Prostě přijímá teplo.

My lidé jsme v tomhle někdy složitější.

I krásný den dokážeme strávit přemýšlením o tom, co ještě musíme udělat. Slunce svítí za oknem, ale my jsme hlavou někde včera, zítra nebo u třetí položky na seznamu povinností.

Dnešní kočičí meditace je proto velmi jednoduchá.

Najděte si svůj kousek slunce

Pokud můžete, posaďte se na chvíli tam, kam dopadá sluneční světlo.

Na zahradě.
Na balkoně.
U otevřeného okna.
Nebo třeba na lavičce cestou domů.

Nemusí to být dlouho. Stačí několik minut.

Zavřete oči a chvíli nic nedělejte.

Vnímejte teplo na tváři nebo na rukou.

Nádech.

Výdech.

Povolte ramena.

Nechte světlo, aby bylo jen světlem. Nemusíte si představovat, že něco čistí, napravuje nebo mění.

Jen vnímejte:

Je mi teplo.
Dýchám.
Jsem tady.
A tahle chvíle mi může stačit.

Ještě chvíli zůstaňte.

Možná zjistíte, že právě ty nejobyčejnější okamžiky dokážou člověka vrátit k sobě mnohem rychleji než velká předsevzetí.

A pokud dnes slunce nesvítí?

Nevadí.

Kočičí moudrost není jen o slunci na obloze. Je také o schopnosti poznat, co nám právě teď dělá dobře, a dovolit si u toho chvíli zůstat.

Teplá deka. Hrnek čaje. Oblíbené křeslo. Hudba. Ticho. Pohled z okna.

I to může být náš malý kousek slunce.

Kočka na závěr šeptá:

Nemusíš čekat na velké štěstí.
Když najdeš kousek tepla, na chvíli se v něm zastav.
Možná právě tam na Tebe čeká radost.