Kočičí meditace č. 2

Následuj svou radost

Kočka má jednu zvláštní schopnost.

Docela dobře ví, co jí dělá dobře.

Najde proužek slunce na podlaze a nemusí přemýšlet, jestli má čas si do něj lehnout. Prostě si lehne.

Něco ji zaujme? Jde se podívat. Má chuť si hrát? Hraje si. Jakmile ji hra přestane bavit, jednoduše odejde.

Kočka nepotřebuje naplnit svůj den jen tím, co je užitečné, rozumné a očekávané.

Následuje to, co ji v danou chvíli přitahuje.

My lidé to máme často jinak.

Až budu mít všechno hotové…

Kolikrát si během dne řekneme:

Teď nemám čas.

Nejdřív musím udělat tohle.

Ještě uklidím, odpovím, něco zařídím…

A potom si konečně udělám něco pro radost.

Jenže ono zvláštní „potom“ někdy vůbec nepřijde. Vždycky se objeví něco dalšího, co je potřeba udělat.

Radost se tak pomalu přesouvá až na konec seznamu.

Radost nemusí být velká

Možná jsme si zvykli představovat si pod slovem radost něco mimořádného.

Dovolenou, velkou oslavu, splněný sen nebo něco, na co jsme dlouho čekali.

Jenže velká část života se neodehrává ve výjimečných chvílích.

Odehrává se v obyčejném úterý odpoledne.

A právě tam můžeme hledat malé radosti.

Šálek dobrého čaje. Oblíbená písnička. Chvíle na zahradě. Vůně čerstvě upečeného chleba. Telefonát s někým blízkým. Pár stránek knížky. Procházka nebo slunce na tváři.

Třeba také deset minut, kdy nemusíme vůbec nic.

Kočka se neptá, jestli si radost zasloužila

A to je možná jedna z jejích nejhezčích lekcí.

Kočka si neřekne:

Dnes jsem nebyla dost produktivní, takže na sluníčko nemám nárok.

Je jí dobře, a tak si ten okamžik jednoduše užije.

My někdy spojujeme radost s odměnou.

Až všechno zvládnu, odpočinu si.

Až budu mít hotovo, půjdu ven.

Po splnění všech povinností si dovolím něco hezkého.

Jenže radost nemusí být odměnou za dobře odvedený život.

Může být jeho součástí.

Malá kočičí meditace

Na chvíli se posaďte a zavřete oči. Několikrát se pomalu nadechněte a vydechněte.

Představte si kočku, která právě prochází místností.

Najednou se zastaví.

Na podlahu dopadá teplý proužek slunce. Kočka k němu přijde, stočí se do klubíčka a zavře oči.

Nikdo jí nemusí říkat, že právě teď smí odpočívat.

Ona to ví.

Teď se zeptejte sami sebe:

Co by mi právě dnes udělalo radost?

Nehledejte nic velkého. Možná přijde úplně obyčejná odpověď.

Třeba si chcete uvařit kávu a chvíli sedět venku. Pustit si oblíbenou hudbu. Zavolat někomu, koho máte rádi. Jít se na chvíli projít nebo si jen tak lehnout a odpočívat.

Možná vás láká něco tvořit. Anebo prostě potřebujete být chvíli sami.

Radost nemusí být velká ani výjimečná. Často se schovává právě v těch nejobyčejnějších věcech.

Svou odpověď nehodnoťte. Jen si jí všimněte.

Potom si položte ještě jednu otázku:

Mohu si dnes alespoň kousek této radosti opravdu dovolit?

Nemusí to být hodina. Klidně stačí deset minut.

Dnešní kočičí úkol

Dnes si všimněte okamžiku, kdy vás něco potěší nebo k něčemu jemně přitáhne.

Místo obvyklého:

„Teď ne.“

zkuste alespoň jednou odpovědět:

„Proč vlastně ne?“

Pokud to půjde, následujte svou radost. Třeba jen na chvíli.

Kočka by pravděpodobně udělala totéž.

Kočičí moudrost na dnešek

Radost nemusí čekat, až bude všechno hotové.

Někdy stačí všimnout si, kam vás život právě teď tiše zve.