Kočičí meditace č. 8 – Získej svůj prostor

Kočka má jednu vlastnost, kterou jí můžeme tak trochu závidět.

Velmi dobře ví, kdy chce být s námi – a kdy chce mít klid.

Jednou se vám stočí do klína, opře si hlavu o vaši ruku a tváří se, že bez vás nemůže existovat. A o pár hodin později ji najdete někde vysoko na skříni, pod postelí nebo v koutě, který si vybrala jen pro sebe.

A zkuste ji přesvědčit, že by právě teď měla být někde jinde.

Hodně štěstí.

Kočka totiž nepotřebuje dlouze vysvětlovat, proč chce být sama. Necítí se provinile, že se vzdálila. Neuvažuje nad tím, zda se tím někoho dotkne.

Prostě poznala, že potřebuje svůj prostor – a vzala si ho.

Kolik prostoru zbývá vám?

My lidé to máme trochu složitější.

Náš prostor totiž nezabírají jen lidé, kteří stojí vedle nás.

Vstupují do něj povinnosti, telefonáty, zprávy, práce, starosti, očekávání druhých lidí. Někdy i věci, které se ještě vůbec nestaly.

Někdo něco řekne a my si jeho větu nosíme v hlavě celý den.

Někdo od nás něco očekává a my už předem přemýšlíme, jak mu vyhovět.

Někdo má problém a my ho pomalu začneme prožívat jako svůj vlastní.

A tak se může stát, že večer máme kolem sebe celou místnost – ale uvnitř sebe ani kousek místa.

Možná právě dnes potřebujete udělat totéž, co by udělala kočka.

Najít si svůj kout.

Ne proto, abyste před někým utekli.

Ale abyste se na chvíli mohli vrátit sami k sobě.

Najděte si své místo

Najděte si místo, kde vás několik minut nebude nikdo potřebovat.

Nemusí být dokonalé.

Může to být křeslo, postel, lavička na zahradě, balkon nebo jen židle u okna.

Pokud je někde poblíž vaše kočka, můžete ji nechat být vaším tichým průvodcem. A pokud žádnou nemáte, vůbec to nevadí.

Pohodlně se posaďte.

Zavřete oči.

Nadechněte se pomalu nosem.

A dlouze vydechněte.

Ještě jednou.

Nádech.

Výdech.

A ještě jednou.

S každým výdechem nechte svět kolem sebe o malý kousek ustoupit.

Nemusíte teď nic řešit.

Nemusíte nikomu odpovídat.

Nemusíte být užiteční.

Nemusíte být silní.

Nemusíte dokonce ani vědět, co bude dál.

Teď jste jen tady.

Vnímejte svůj prostor

Představte si, že kolem vašeho těla vzniká jemný prostor.

Ne zeď.

Ne bariéra.

Jen vaše místo.

Místo, ve kterém můžete volně dýchat.

Možná má barvu.

Možná je průsvitné.

Možná připomíná světlo, teplo nebo měkkou přikrývku.

A možná neuvidíte vůbec nic.

To je také v pořádku.

Jen chvíli vnímejte, že kolem vás existuje hranice, za kterou právě teď nemusíte nikoho pustit.

A potom si položte otázku:

Co dnes zabírá můj prostor?

Nehledejte odpověď.

Jen čekejte.

Možná přijde člověk.

Možná povinnost.

Možná starost.

Možná věta, kterou vám někdo řekl.

Možná něco, co stále dokola přehráváte v hlavě.

A možná zjistíte, že je váš prostor přeplněný věcmi, které vám vlastně vůbec nepatří.

Vraťte, co není vaše

Představte si, že všechno, co vám nepatří, můžete na chvíli položit před sebe.

Cizí očekávání.

Cizí nálady.

Cizí rozhodnutí.

Cizí problémy.

Nemusíte je zahazovat.

Nemusíte s nimi bojovat.

Jen je přestaňte držet.

V duchu si můžete říct:

Tohle teď nemusím nést.

A znovu se nadechněte.

S nádechem se vraťte do svého těla.

S výdechem uvolněte všechno, co dnes nepotřebujete.

Chvíli jen buďte.

Možná ucítíte úlevu.

Možná nic zvláštního.

I to je v pořádku.

Meditace nemusí pokaždé přinést velký zážitek. Někdy stačí několik minut, během kterých po nás svět nic nechce.

Vezměte si své místo zpět

Nakonec si představte kočku.

Možná sedí na parapetu a pozoruje svět.

Možná se vyhřívá na slunci.

Možná se stočila do klubíčka a spí.

Je ve svém prostoru.

Nepřemýšlí, jestli si ho zaslouží.

Prostě v něm je.

A zkuste si dnes dovolit totéž.

Nemusíte být stále dostupní.

Nemusíte na všechno reagovat.

Nemusíte vyřešit každý problém, který se objeví ve vašem okolí.

Můžete mít rádi druhé a přitom mít hranice.

Můžete pomáhat a přitom si nechat něco pro sebe.

Můžete být laskaví a přitom říct ne.

A můžete být chvíli sami, aniž by to znamenalo, že někoho odmítáte.

Položte si ruku na hrudník a v duchu si řekněte:

Mám právo na svůj prostor.

Mohu si vybrat, koho a co do něj pustím.

Nemusím nést všechno, co ke mně přichází.

Ještě jednou se pomalu nadechněte.

A vydechněte.

A až budete chtít, otevřete oči.

Nespěchejte.

Možná dnes nepotřebujete změnit celý svůj život.

Možná stačí vypnout na chvíli telefon.

Neodpovědět okamžitě.

Zavřít dveře.

Jít se projít.

Sednout si s hrnkem čaje.

Nebo si prostě na chvíli lehnout tam, kde je vám dobře.

Kočka by vám nejspíš připomněla, že vlastní prostor není odměna za to, že jste všechno zvládli.

Je to něco, co potřebujete právě proto, abyste vůbec měli odkud znovu vyjít do světa.

Malá kočičí otázka na dnešní den

Kde dnes potřebuji získat zpět alespoň malý kousek svého prostoru?

Nemusíte nic velkého měnit.

Vyberte si jedinou drobnost.

A dnes ji udělejte.