Kočičí meditace č. 7 – Důvěřuj svým tlapkám

 Nemusíš vždy vědět, kam Tě cesta zavede. Někdy stačí důvěřovat tomu, že dokážeš udělat další krok.

Pozorovali jste někdy kočku, když se chystá skočit?

Nejdříve se zastaví. Pozorně sleduje místo, kam chce doskočit. Možná trochu zavrtí zadečkem, přenese váhu z jedné tlapky na druhou a potom se odrazí.

Někdy přistane naprosto elegantně.

Jindy jí to tak docela nevyjde.

Ale většinou se tím dlouho netrápí. Otřepe se, rozhlédne a pokračuje dál.

Kočka totiž nemusí mít všechno dokonale promyšlené. Vnímá své tělo, zkušenosti a prostředí kolem sebe. A když se situace změní, dokáže na ni reagovat.

Možná právě v tom se skrývá jedno z jejích nejkrásnějších poselství.

**Důvěřuj svým tlapkám. Už Tě donesly přes tolik překážek.**

Když nevíme, kudy dál

V životě se občas ocitneme na místě, kde před sebou nevidíme jasnou cestu.

Stojíme před rozhodnutím. Přemýšlíme, zda něco změnit, začít, opustit nebo se vydat neznámým směrem.

A naše hlava začne vytvářet nekonečné množství otázek.

Co když se rozhodnu špatně?

Co když to nezvládnu?

Co když udělám chybu?

Co když se ukáže, že jsem měl nebo měla počkat?

Někdy hledáme tolik jistoty, až se přestaneme hýbat.

Čekáme na dokonalý okamžik, na znamení, na potvrzení od druhých.

Jenže život nám málokdy ukáže celou cestu dopředu.

Často vidíme jen několik nejbližších kroků.

A právě ty mohou pro začátek stačit.

Kočka také někdy zaváhá

Představte si kočku, která stojí před úzkou lávkou.

Nejdříve si ji prohlédne. Opatrně položí jednu tlapku na její okraj a vyzkouší, zda je pevná.

Teprve potom přenese váhu a udělá další krok.

Nespěchá jen proto, aby dokázala svou odvahu.

A když zjistí, že lávka není bezpečná, může se vrátit.

To není selhání.

To je moudrost.

**Důvěřovat sobě neznamená bezhlavě riskovat. Znamená to věřit, že dokážeme vnímat, rozhodovat se a podle potřeby změnit směr.**

Někdy je odvahou vykročit.

Jindy je odvahou zastavit se.

A občas je tím nejlepším rozhodnutím vybrat si úplně jinou cestu.

 Kočičí meditace č. 7 – Důvěřuj svým tlapkám

Najděte si klidné místo, kde Vás několik minut nebude nikdo rušit.

Pohodlně se posaďte. Chodidla můžete nechat spočívat na zemi a ruce volně položit do klína.

Pokud je Vám to příjemné, zavřete oči.

Pomalu se nadechněte.

A s výdechem nechte odejít napětí z ramen.

Ještě jeden nádech.

A dlouhý, klidný výdech.

Vnímejte své tělo.

Místo, na kterém sedíte.

Dotek chodidel se zemí.

Pocit, že právě teď nemusíte nikam spěchat.

Představte si, že se nacházíte na okraji krásné zahrady.

Je časné ráno.

Na trávě se třpytí drobné kapky rosy a mezi stromy pronikají první sluneční paprsky.

Vzduch voní čerstvou zelení.

Někde v dálce zpívá pták.

Před Vámi vede úzká pěšinka.

Nevíte přesně, kam směřuje. Za několika kroky se ztrácí mezi keři a vysokými květinami.

Chvíli stojíte a rozhlížíte se.

Vtom se vedle Vás objeví kočka.

Možná ji znáte.

Možná ji vidíte poprvé.

Má hebkou srst, pozorné oči a pohybuje se s přirozenou lehkostí.

Zastaví se u Vašich nohou a podívá se na Vás.

Potom vykročí po pěšince.

Po několika krocích se ohlédne.

Jako by říkala:

*„Pojď. Nemusíš vědět všechno předem.“*

Vydáte se za ní.

Cesta je příjemná. Pod nohama cítíte měkkou zem a kolem Vás se pohupují trávy.

Kočka jde klidně před Vámi.

Někdy se zastaví, aby něco očichala.

Jindy si sedne a pozoruje motýla.

Nikdy však nepůsobí, že by se musela někam dostat za každou cenu.

Po chvíli dorazíte k malému potůčku.

Přes vodu vede několik plochých kamenů.

Kočka se zastaví na břehu.

Prohlédne si první kámen, opatrně na něj položí tlapku a přenese váhu.

Kámen je pevný.

Kočka přejde na další.

A potom na další.

Až se dostane na druhý břeh.

Tam se posadí a čeká.

Vy stojíte na své straně potoka.

Možná si nejste jistí, zda přejdete.

Podíváte se na vodu.

Na kameny.

Na druhý břeh.

A pak si uvědomíte, že nemusíte překonat celý potok najednou.

Stačí jeden krok.

Pomalu položíte nohu na první kámen.

Vnímáte jeho pevnost.

Přenesete váhu.

A na okamžik se zastavíte.

Zhluboka se nadechnete.

Pak uděláte další krok.

Možná postupujete pomalu.

Možná se potřebujete chvíli rozhlížet.

To vůbec nevadí.

Každý krok má svůj čas.

A s každým dalším si začínáte více uvědomovat, že se dokážete rozhodovat i bez dokonalé jistoty.

Nakonec se ocitnete na druhém břehu.

Kočka se zvedne, protáhne a přijde k Vám.

Otře se o Vaše nohy.

Pohladíte ji a chvíli společně stojíte v ranním slunci.

Vzpomeňte si nyní na nějakou situaci ve svém životě, ve které právě váháte.

Nemusí to být nic velkého.

Možná odkládáte rozhovor.

Možná přemýšlíte o změně.

Možná máte nápad, ale stále čekáte, až si budete naprosto jistí.

Představte si tuto situaci jako další úsek cesty.

Nemusíte znát její konec.

Zeptejte se sami sebe:

*Jaký jeden malý krok mohu udělat?*

Možná Vás napadne konkrétní odpověď.

Možná zatím ne.

Nespěchejte.

A nyní si v duchu pomalu zopakujte:

*Důvěřuji svým zkušenostem.*

*Dovoluji si postupovat vlastním tempem.*

*Nemusím znát všechny odpovědi.*

*Dokážu se zastavit, když potřebuji.*

*Dokážu změnit směr, když zjistím, že mi cesta nevyhovuje.*

*Důvěřuji svým tlapkám.*

Kočka se mezitím pohodlně usadila na vyhřátém kameni.

Zavře oči a spokojeně přede.

Jako by Vám připomínala, že důvěra nemusí být hlučná ani okázalá.

Někdy je to jen tichý pocit:

*Zvládnu další krok.*

Chvíli v tomto pocitu zůstaňte.

Potom začněte pomalu vnímat své tělo.

Dotek chodidel se zemí.

Své ruce.

Dech.

Zvuky kolem sebe.

Jemně pohněte prsty.

A až budete připraveni, otevřete oči.

Nemusíte nikam spěchat.

Vaše cesta na Vás počká.

Malý kočičí úkol pro dnešní den

Vyberte si jednu věc, kterou už nějakou dobu odkládáte.

Nemusíte ji dnes dokončit.

Zkuste udělat pouze první malý krok.

Možná napíšete zprávu, kterou dlouho odkládáte.

Možná si zjistíte potřebné informace.

Možná si konečně dovolíte začít s něčím, co Vás láká.

A možná zjistíte, že potřebujete ještě chvíli počkat.

I to může být vědomé rozhodnutí.

Důležité je, abyste neposlouchali jen své obavy, ale také vlastní zkušenosti, potřeby a možnosti.

 Na závěr

Kočka nám připomíná, že život není soutěž v dokonalých rozhodnutích.

Někdy skočíme příliš brzy.

Jindy dlouho váháme.

Občas uklouzneme a musíme hledat jinou cestu.

Ale každý prožitý den nám přináší zkušenosti, ze kterých můžeme čerpat.

Nemusíme být neomylní, abychom si mohli důvěřovat.

**Důvěřujte svým tlapkám. Ne proto, že nikdy neuklouznete, ale proto, že se dokážete učit, hledat rovnováhu a znovu vykročit.**

Ať Vás Vaše kroky vedou tam, kde je Vám dobře.

*Kranti*