Kočičí meditace č. 35

Nehoň se za tím, co ti utíká

Vítej.

Najdi si místo, kde tě nebude nic rušit. Pohodlně se posaď nebo si lehni. Zavři oči a dovol svému dechu, aby se postupně zklidnil.

Nadechni se nosem…

Pomalu vydechni.

A ještě jednou.

S každým výdechem nech odejít spěch, napětí i potřebu všechno stihnout.

Pomalá cesta lesem

Představ si, že jdeš pomalou lesní pěšinou. Slunce jemně prosvítá mezi stromy, vzduch voní létem a kolem je ticho, které nic nechce. Jen je.

Po několika krocích zahlédneš na kameni sedět kočku.

Je naprosto klidná. Nikam nespěchá a nikoho nedohání. Jen pozoruje svět kolem sebe.

Na chvíli se zastavíš a uvědomíš si, jak dlouho už vlastně běžíš.

Třeba za uznáním.

Jindy za láskou.

Někdy za odpověďmi.

Snad za minulostí, která už se nevrátí.

Nebo za budoucností, která ještě nepřišla.

Kočka se na tebe podívá svýma klidnýma očima. Jako by ti beze slov říkala:

„Musíš opravdu běžet? Nebo si můžeš na chvíli sednout vedle mě?“

Posadíš se vedle ní.

Najednou cítíš, jak se celý svět zpomalil.

Vítr stále fouká, ptáci zpívají a slunce hřeje. Přesto se nic nesnažíš dohnat.

Všimni si, jaké to je.

Nemusíš nic dokazovat. Není potřeba nikoho přesvědčovat ani držet všechno pod kontrolou.

Můžeš jen být.

Když se přestaneš honit

Kočka zavře oči.

Ví, že to, co má přijít, přijde. A co odešlo, mělo odejít.

Nepotřebuje se za ničím hnát. Důvěřuje životu stejně jako příroda důvěřuje střídání dne a noci.

Polož si nyní v duchu otázku:

Za čím se právě honím?

A potom ještě jednu:

Co by se stalo, kdybych na chvíli přestal(a) běžet?

Není potřeba hledat odpověď. Stačí nechat obě otázky tiše spočinout ve svém srdci.

Dopřej si ještě několik klidných nádechů.

S každým výdechem odkládáš potřebu honit to, co ti stále uniká. Místo toho dovoluješ životu, aby k tobě přišlo to, co je skutečně tvoje.

Pomalu se vrať

Až budeš připraven(a), začni znovu vnímat své tělo.

Nejprve pohni prsty na rukou, potom na nohou. Zhluboka se nadechni.

S jemným úsměvem otevři oči.

Dnešní kočičí zastavení ti připomíná:

Někdy se nejkrásnější věci objeví právě ve chvíli, kdy se za nimi přestaneme honit.

Afirmace

Důvěřuji, že to, co mě míjí, není určeno pro mou cestu. To, co je opravdu moje, ke mně přijde ve správný čas.