Kapka ticha č.2

Všechno má svůj čas

Jsou chvíle, kdy se díváme kolem sebe a máme pocit, že ostatním všechno kvete.

Daří se jim.

Posouvají se.

Nacházejí odpovědi.

A my stojíme na stejném místě.

Možná právě tehdy začneme pochybovat.

Ptáme se, jestli jsme neudělali něco špatně.

Jestli jsme něco nezmeškali.

Jestli jsme se nevydali špatnou cestou.

Ale příroda nás každý rok učí něco jiného.

Některé květiny rozkvetou brzy na jaře.

Jiné čekají až na léto.

A přesto jsou všechny stejně krásné.

Neporovnávají se.

Nespěchají.

Jen věrně následují svůj vlastní čas.

Stejné je to i s námi.

Ne všechno, co dnes vypadá jako čekání, je ztracený čas.

Možná právě teď v tichosti dozrává něco, co bude jednou pevnější než všechno, co vzniklo ve spěchu.

Nemusíme vše urychlovat.

Někdy je tím největším krokem vpřed právě důvěra.

Důvěra, že život ví, kdy co otevřít.

A že i naše chvíle rozkvětu přijde.

 Chvíle pro vás

Vzpomeňte si na něco, co se ve vašem životě dlouho nedařilo.

Položte si ruku na srdce.

Zhluboka se třikrát nadechněte.

A tiše si řekněte:

„Důvěřuji svému času. To, co ve mně roste, přijde ve správnou chvíli.“