Na jaře ho vezmete mezi dva prsty. Malé semínko. Nic zvláštního na pohled. Zahrabete ho…
Jak se máte?
Co mi přinesl dnešní den?
Dnes jsem měla službu.
Jela jsem za pacienty, jako tolikrát předtím.
A přesto se mi mezi dveřmi, chodítky a větami „to stojí za prd“ cosi poskládalo.
Ptám se:
„Jak se dnes máte?“
Odpověď přijde rychle, skoro automaticky:
„Nic moc.“
Tak se ptám dál.
„Spala jste dobře?“
„Jo… vlastně dneska jo.“
„Bolí vás dnes ta noha?“
„Ne… zatím ne.“
„Takže jste se vyspala a dnes vás nic nebolí?“
Krátké ticho.
Přikývnutí.
Ale věta zůstává stejná:
„No jo… ale jinak nic moc.“
Ukáže na chodítko.
„Tenhle krám mi jde na nervy.“
Říkám:
„Tak víte co, schovám vám ho.
Na hodinu. Na den.“
Okamžitě znejistí.
„Ne, ne… to ne.
Jak bych šla na záchod?“
„Takže je to vlastně dobrý pomocník?“
Zase ticho.
A pak:
„Jo… jsem ráda, že ho mám.“
A hned nato:
„Ale stejně… to stojí za prd.
Říkám dětem, že jsem měla umřít.“
Zastavím se.
„A vy byste tady dnes už nechtěla být?
Až si sem dnes přijde vnučka malovat?“
Najednou jiný výraz.
„Ale jo… to se těším.“
Usměju se.
„Takže trochu jemně citově vydíráte okolí?“
Poprvé se zasměje
a na chvíli mě chytí za ruku.
A mně v tu chvíli dojde,
jak snadno přehlédneme to, co právě funguje,
protože to bereme jako samozřejmost.
Mezi dvěma světy pokračuje
Život nás někdy zavede na místa, kde se potkává smích se slzami, naděje s bezmocí a obyčejné lidské příběhy s něčím, co slovy jen těžko popíšeme.
Pokud vás tento příběh oslovil, můžete pokračovat v dalších článcích ze série Mezi dvěma světy, kde sdílím zážitky ze života zdravotní sestry, setkání s pacienty i okamžiky, které mě naučily dívat se na život jinýma očima.
Další články ze série Mezi dvěma světy
Mohlo by vás také zajímat
Praktické informace v čase zármutku a ticha
O autorce
Příběhy v této sérii vycházejí z mých zkušeností zdravotní sestry domácí péče, která denně vstupuje do domovů lidí, jejich radostí, starostí i životních proměn.
Related Posts
