Návraty

„Návraty domů: tam, kde tě čekají“

Jsou chvíle, kdy člověk přiletí do Čech a připadá si jako bytost mezi světy.

Ještě včera snídal u moře, poslouchal arabštinu, nechával se pohladit teplým vzduchem…

A dnes?

Tady se na něj vrhne realita: studený vzduch, povinnosti, zimní kabát, zasněžená cesta

Ale návraty mají svoje kouzlo.

Jen trochu jiné než slunce nad Rudým mořem.

Je v nich rodina, která tě vítá,

práce, kterou už znáš poslepu,

a kolegové, kteří si oddychnou, že ses vrátila.

Je v tom rytmus, který tě nezlomí — spíš připomene, kdo jsi.

A do toho se člověk přistihne, že srovnává.

Ne odsuzuje, jen… porovnává krajinu, teplotu, plynutí.

Egypt má svůj chaos, který tě nakonec uklidní.

Čechy mají svůj řád, který tě někdy vyčerpá… a jindy vrátí na nohy.

Návraty jsou zvláštní most.

Z jedné strany voní kardamom a moře,

z druhé horký čaj a tma už v pět odpoledne.

A člověk si uvědomí, že domov není jen místo.

Domov je ten zvláštní pocit, že ať jsi kdekoliv, máš tam co dělat.

V Egyptě máš učení, větry, které tě tvarují, a lekce od bohů pouště.

V Čechách máš lidi, kteří tě potřebují — a ty to cítíš.

A tak se nadechneš chladného vzduchu

a řekneš si: „Dobře, jsem tady. A jsem připravená pokračovat.“

Protože cesta nekončí návratem.

Cesta pokračuje dál. Jen na jiné půdě.