Rozhovor s Lišounem

Sedím dnes naproti Broukovi číslo 14. Lišoun se tváří, jako by už dávno věděl, na co se ho chci zeptat.

A možná také ví, proč jsem si pro první rozhovor vybrala právě jeho.

Kranti: Lišoune, proč se vlastně říká „liška podšitá“? To nezní zrovna jako pochvala.

Lišoun: Protože lidé jsou trochu podezřívaví, když někdo přemýšlí o dva kroky dopředu.

Kranti: Takže nejsi podvodník?

Lišoun: To bych se proti tomu důrazně ohradil. Chytrý ještě neznamená nepoctivý.

Kranti: Jenže liška bývá symbolem mazanosti. Někdy také lsti.

Lišoun: To ano. Ale mazanost se dá použít různě. Můžeš někoho přelstít. Anebo můžeš včas poznat, že někdo zkouší přelstít tebe.

Kranti: Takže s čím nám vlastně můžeš pomoci?

Lišoun: Třeba s tím, abyste nevěřili úplně všemu jen proto, že to někdo řekl hezkým hlasem.

Kranti: To zní trochu nedůvěřivě.

Lišoun: Já neříkám: „Nikomu nevěř.“ Říkám: „Dívej se.“

Kranti: Na co?

Lišoun: Jestli slova souhlasí s tím, co člověk skutečně dělá. Jestli nabídka, která vypadá báječně, nemá někde malinkými písmeny něco, co už tak báječné není. A také jestli si někdy něco nenamlouváš sama.

Kranti: Takže tě potřebujeme hlavně kvůli druhým lidem?

Lišoun: Kdepak. Někdy jsem nejužitečnější právě ve chvíli, kdy si člověk dokáže obelhat sám sebe.

Kranti: Třeba jak?

Lišoun: „Mně to nevadí.“ „Já nic nepotřebuji.“ „Určitě se to samo vyřeší.“ „Tentokrát to bude jiné.“

Kranti: A co s tím uděláš?

Lišoun: Nic.

Kranti: Nic?

Lišoun: Já jsem Brouk. Ne stěhovací služba pro lidské problémy.

Kranti: Tak k čemu tedy jsi?

Lišoun: Ukážu ti místo, na které se máš podívat. Ale podívat se musíš sama.

Chvíli je ticho.

Lišoun si spokojeně upraví tykadlo.

Kranti: Takže když se objevíš, nemusí to znamenat, že je kolem mě nějaký podvod?

Lišoun: Přesně. Někdy jen říkám:
„Nespěchej. Rozhlédni se. Přemýšlej. A pak se rozhodni.“

Kranti: A kdyby sis měl pro dnešek vybrat jednu jedinou otázku?

Lišoun se usměje.

Lišoun: „Vidím věci takové, jaké opravdu jsou – nebo takové, jaké bych si přála, aby byly?“

A tím náš první rozhovor končí.

Lišoun odchází docela spokojeně. A já mám takový zvláštní pocit, že celou dobu věděl, kam ten rozhovor povede.

Ale to by samozřejmě nikdy nepřiznal.

Malé zastavení s Lišounem

Možná dnes nemusíte hledat, kdo vás klame.

Zkuste si místo toho všimnout jedné situace, ve které by vám prospělo méně spěchat, více pozorovat a teprve potom se rozhodnout.

Protože někdy není největší chytrost v tom někoho přelstít.

Někdy je v tom nenechat se oklamat – ani vlastními představami.