Brouci v hlavě – karta č. 1 Bertík

Rozhovor s Bertíkem

Dnes naproti mně vlastně nikdo nesedí.

Bertík totiž přišel, položil něco na stůl, zase vstal, obešel židli a teď kouká z okna.

Kranti: Bertíku, mohl by sis na chvíli sednout?

Bertík: Mohl. Ale proč?

Kranti: Protože spolu máme dělat rozhovor.

Bertík: Tak se ptej. Já tě slyším i ve stoje.

Kranti: Dobře. Tak začneme jednoduše. Kdo vlastně jsi?

Bertík: Poslíček.

Kranti: A co nosíš?

Bertík: Zprávy. Novinky. Pozvání. Nápady. Příležitosti. Občas taky něco, co člověka zvedne ze židle.

Kranti: Dobrá zpráva?

Bertík: To jsem neřekl.

Kranti: Takže můžeš přinést i něco nepříjemného?

Bertík: Já nerozhoduji, jestli se ti zpráva bude líbit. Já ji přinesu.

Kranti: To je trochu alibistické.

Bertík: To je doručovací služba.

Musím se usmát.

Kranti: A proč jsi pořád takový uspěchaný?

Bertík: Protože lidé čekají.

Kranti: Na co?

Bertík: Na zprávu, odpověď, telefon, e-mail. Na to, jestli se někdo ozve, nebo něco vyjde, nebo jestli někdo přijde. Jestli už konečně začne to, na co tak dlouho čekají.

Kranti: A pak přijdeš ty?

Bertík: Někdy.

Kranti: A jindy?

Bertík: Jindy nepřijde nic.

Kranti: To lidé asi nemají rádi.

Bertík: Všiml jsem si.

Kranti: Takže když se objevíš, znamená to, že se něco začne dít?

Bertík: Spíš že se něco dává do pohybu. To není totéž.

Kranti: Jaký je v tom rozdíl?

Bertík: Zpráva může otevřít dveře. Ale projít jimi musíš sama.

Kranti: Takže zase všechno necháte na nás.

Bertík: Vy lidé byste nejraději, aby Brouk přinesl zprávu, rozhodl za vás a ještě vyplnil formulář.

Kranti: To by nebylo špatné.

Bertík: Nebude.

Chvíli je ticho.

Tedy z mé strany. Bertík mezitím kontroluje, co se děje za oknem.

Kranti: A s čím nám tedy můžeš pomoci?

Bertík: Všimnout si, že něco přichází.

Kranti: Čeho?

Bertík: Toho nového. Člověka. Nápadu. Nabídky. Informace. Možnosti. Někdy stačí maličkost a věci se začnou měnit.

Kranti: A máme na všechno hned reagovat?

Bertík se konečně zastaví.

Bertík: Ne.

Kranti: Tak to jsem od tebe nečekala.

Bertík: Přináším zprávy. Nejsem povel k okamžitému jednání.

Kranti: Takže když mi pípne telefon, nemusím všechno pustit a běžet?

Bertík: Kranti, jestli tě ovládá každé pípnutí telefonu, nepotřebuješ poslíčka. Potřebuješ vypnout zvuk.

Kranti: Dobře. Beru na vědomí.

Bertík: Výborně. Máš nějakou poslední otázku? Musím jít.

Kranti: Mám. Kdybys nám měl pro dnešek nechat jednu jedinou otázku, jaká by byla?

Bertík už stojí ve dveřích.

Otočí se.

Bertík: „Co nového se právě snaží vstoupit do mého života – a všimla jsem si toho vůbec?“

A je pryč.

Na stole po něm zůstala jen malá obálka.

Samozřejmě bez adresáta.

Malé zastavení s Bertíkem

Nemusíte dnes čekat na velkou zprávu, která všechno změní.

Možná už něco přišlo.

Nápad, který jste rychle odsunuli. Pozvání, nad kterým jste mávli rukou. Člověk, který se ozval. Nebo drobná možnost udělat něco trochu jinak než obvykle.

Bertík připomíná, že nové věci někdy nevstupují do života s fanfárami.

Občas jen tiše zaklepou.

A je na nás, jestli je vůbec uslyšíme.